Pomozte vymyslet jméno prosím!
1.
Vzpomínky jsou někdy živější, než sama skutečnost...
Vracela jsem se domů po úzké betonové cestě, na kterou tu a tam spadl spíš už hnědý, než barevný list a myslela jsem na včerejší večer, kdy bylo všechno tak krásné. Nejradši bych se rozbrečela, ale v očích jsem měla suchou prázdnotu. Nejradši bych se rozbrečela a vrhla se své nejlepší kámošce kolem krku. Jenže jsme od sebe byly vzdálené stovky kilometrů. Markéta byla právě na dovolené ve Španělsku a já tu trčela úplně sama a bez přátel. Poslední dobou se na mě všichni vykašlali. V nouzi poznáš přítele...Jenže já v nouzi poznala spíš zradu. Všichni se ke mně otočili zády a mohla jsem si za to sama. Jediný, kdo stál při mně za všech okolností, byla Markéta, ale co mi to teď bylo platné? Byla stovky kilometrů daleko a já se tu sama utápěla ve směsi smutku, sebelítosti a viny. Jak se krásně usmíval, když mi dával sbohem. Michal, to byla ta hlavní příčina toho všeho smutku. Včera, když zase nasadil ten svůj sladký úsměv, co mě dokáže pokaždé odzbrojit, jsem ještě netušila, co přijde. I když mi říkal sbohem, dokázal se pořád tak usmívat. Až když jsem se rozbrečela, došlo mu, že to asi není úplně v pořádku, že se rozcházíme. Brečela jsem celou noc. Volala jsem Markétě a v tu chvíli mi bylo jedno, kolik kreditu provolám. Potřebovala jsem se někomu svěřit. Ráno jsem se vzchopila a přece jen se vypravila do školy. Od té doby nebrečím. Ani mě to nejde. Jen když ho s provinilým pohledem vidím jít po chodbě jen se na něj zle usměju a myslím si:“ Vždyť tebe to ještě bude mrzet!“Ale pravda je, že ho stejně pořád miluju a pořád na něj myslím, ať chci, nebo nechci. Vždycky, když večer ležím v posteli a promítám si naše společné okamžiky jako nějaký starý film, napomínám se, ale stejně se mi o něm každou noc zdá. Markéta říká, že to časem přejde, ale mám takový pocit, že ona tohle nikdy nezažila. Jen mi radí všechno, co přečetla v těch svých dívčích časácích. Je to vždycky ona kdo dává kopačky. Nechápu to. Jak poznáte, že kluk má jinou? „Přece nejsem blbá!“ odpoví vždycky, jako by to bylo samozřejmostí. Tak to já asi blbá jsem, protože jsem to nepoznala. Nejsem ten typ, co musí přesně vědět kde kluk je, s kým tam je a co tam dělá. Prostě mám radši volnější vztah ve kterém si každý může dělat co chce, aniž by ho ten druhý šmíroval, nebo mu dokonce četl esemesky!!! Ve všech Markétiných časopisech jsem se dočetla, že přesně tohle klukům vyhovuje. A stejně mě Michal nechal napospas slzám, depkám a kdoví čemu ještě a klidně si randil se Zuzanou . Zuzanu jsem nikdy moc nemusela, ale od té doby, co se semnou Michal rozešel, aby si mohl užívat s ní, ji nenávidím z celého srdce! Je to taková ta blonďatá barbie s růžovým lakem na nehty, tričkem od kerba a make-upu má na sobě tolik, že nikdo neví jak skutečně vypadá. Vždycky chodí na vysokých podpatcích a obléká se podle poslední módy. Prostě barbie jek se patří. Jak s ní může Michal chodit? Ano, ani já to nechápu. Mnozí udělají za účelem dobrého sexu cokoliv, ale nezdá se mi, že by byl Michal takový. Před kamarády si občas hrál na frajírka, ale ke mně se vždycky choval jako správný kluk. Nevím co si o tom mám myslet a tak o tom radši přemýšlet nebudu. Jedno je ale jisté: Je konec a to definitivní!
2.
někdy musíme zapomenout i když nechceme, i když nemůžeme... někdy zapomeneme i když nesmíme ...
Markéta se vrátila ze Španělska! Je to super! Hned jsme si zavolaly a sešly se. Než jsem stačila zamumlat pozdrav, vrhla se mi kolem krku a málem mě tím převrátila na záda.“ Ááá , co blbneš?!“ zasmála jsem se a oprostila se z jejího obětí. Měla na sobě tyrkysový top pokrytý flitry. Byl nádherný! Na otázku kde, že ho vzala odpověděla s posměšným tónem:“ A jsi si jistá, že jsi v pořádku? „ „Proč? „nechápala jsem.“ ŽE- BY- ZE- ŠPA- NĚL- SKA???“ zeptala se nechápavým tónem a rozesmála se svým obvyklým kozím smíchem a já se k ní přidala. Už to byla zase stará Makina a já byla nesmírně šťastná, že je zpátky. „Tak co?“ zeptala se po chvíli klábosení jen tak o ničem: „Co Míša?“ „ Prosím tě neříkej tomu hajzlovi Míša!“ vybuchla jsem. Já se jí rozbrečím do telefonu, všechno jí vysvětlím a ona teď dělá jako by se nic nestalo. „Tak klídek,“ snažila se mě uklidnit, ale moc to nefungovalo. „Po tom co všechno mi udělal...“ „A co jako VŠECHNO? „Diť se s tebou rozešel.“ „Nic ti neudělal!“ „No samozřejmě, JEN se se mnou rozešel!“ zuřila jsem dál: „To přece nic není.“ „Ale no tak Kik nech si to vysvětlit !“ Markéta teď už skoro prosila. Ona mě nemůže pochopit. Ty její žvásty z časopisů ještě nikoho nezachránily. „Moc čteš dívčí časopisy!“vyjela jsem na ni: „Kdybys pořád jen nečuměla do časáků, možná bys taky viděla co se děje kolem tebe!“ Markéta se zamračila. Neměla ráda, když se někdo posmíval jejím časopisům. Někdy jsem měla pocit že je řadí ještě přede mě. „Počkej jdu si koupit bravíčko!“to jsem slyšela dnes a denně a nikdy mi to nevadilo, ale teď když jsem opravdu potřebovala utěšit , nedokázala mi říct nic jiného než „Tak klídek.“ Měla jsem toho plné zuby. „Uvidíme se ve škole.“ odsekla jsem a chtěla jít,ale Markéta se na mě vrhla a žadonila, že ať se nezlobím a kdesi cosi až jsem se nakonec nechala přemluvit a šla si s ní sednout na lavičku do parku. Vlastně mi to mohlo být jasné. Markéta vždycky každého přemluvila. Byla to organizátorka, která si vždycky věděla se vším rady. Na rozdíl ode mě šedé myšky. „Chceš Michala zpátky?“ zeptala se spiklenecky. „Ne!“řekla jsem rozhodně:“proč taky?“ „Škoda!“ „Já mám totiž brilantní plán jak ho získat zpět!“pochlubila se Markéta.“ Četla jsem to v bravíčku!“ Ach jo! Zase to její bravíčko ! „No tak spusť“ pobídla jsem jí. „Nejdřív musíš nahodit udičku, pak chvíli váhat a pak už to půjde samo!“ Markéta si nejspíš myslela, že mi její rady z časáků pomohou. Naivka. Já jsem si byla skoro stoprocentně jistá že mi to bude tak na velký kulový, ale radši jsem byla zticha. „Co je?“ vytrhla mě Markéta ze zamyšlení. „Jé já už musím!“ vzpomněla jsem si najednou na nepříjemný fakt, že na mě doma čeká nepověšené prádlo. Na Markétě bylo vidět, že ji to trochu zklamalo. Přece jen mi chtěla předat něco, ze svých letitých zkušeností s pročítáním časáků. Díky, to zvládnu sama! „Tak se uvidíme zítra!“ „A v pátek máme sezení kvůli řešení případu M Zpět!„ Markéta na mě mrkla! „No počkej!“ „Makino! „ volala jsem na ni, ale mezi tím už zmizela za rohem. Zrzavá hříva za ní jen vlála.